Praktická metodika rekonstrukční paleoetnologie

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz

Úvod do rekonstrukční paleoetnologie a etnologie - Libor Balák

Kapitola třetí:

Praktická metodika v rekonstrukční paleoetnologii

Metodika výtvarné a písemné rekonstrukce

1. ZÁKLADNÍ PŘÍSTUP – předpokladem práce je znalost negativních psychických mechanismů znesnadňujících vyhodnocení archeologických a antropologických materiálů (uplatnění znalosti individuální a sociální psychologie atd.) Eliminujeme negativní mechanismy (vtisk, nástřel, skupinový a hierarchický tlak, subjektivní obraz světa). Pro zpracování materiálů můžeme použít některé postupy (nebo jejich části) z oblasti kriminalistiky.

2. KLÍČOVÉ ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY – nejdůležitějším momentem tohoto kroku je zajištění všech klíčových materiálů, tj. materiálů se zvláštní výpovědní hodnotou. Například výjimečně dochovaná organická hmota nástrojů, výjimečně zachované doklady pracovních procesů atd. A to jak pro danou lokalitu, tak navíc i pro předchozí či následné související kultury.

3. SEGMENTACE – klíčové nálezy a konkrétní nálezové situace jsou zcela odděleně a přísně nezávisle na sobě zpracovávány z pohledu nejrůznějších vědních oborů a připraveny k hodnocení (viz inovace paleolitu, návazné inovace).

4. MULTIDISCIPLINÁRNÍ VYHODNOCENÍ – v této fázi se jednotlivé segmentované materiály vyhodnocují v nejrůznějších oborech. Někdy stačí, aby dílčí specialisté vyhodnocovali jen materiály bez ohledu na stáří a přesné zařazení materiálů. Mnohdy je lepší stáří zamlčet, jinak začnou specialisté automaticky zkreslovat výsledky sami (snaha autocenzurou a pod tlakem vyhovět obecné a očekávané představě o pravěkém materiálu). Našim úkolem v této fázi je získat co nejobjektivnější hodnocení jednotlivých klíčových materiálů a seřadit je podle důležitosti a věrohodnosti. Upřednostňujeme hodnocení speciálních oborů před obecnými vlastními znalostmi, abychom se vyvarovali povrchnosti. Důležitá je šíře hodnotících oborů, každý sám totiž podstatně rozšiřuje množství poznatků o předmětu bádání a připravujeme si tak bohatou nabídku dat. Využíváme taktéž modelových představ sociálních vztahů, ekologických vztahů, technických vztahů, modelové situace pohybu obyvatelstva po teritoriu, modelové situace klimatických a vegetačních změn během roku, modelujeme změny počasí, změny migrace zvířat a změny stavu lovné zvěře, modelujeme i situace šíření epidemií mezi zvířaty či mezi lidmi, modelujeme strategii přežití, modelujeme fyziologii, modelujeme psychologický profil, kulturní zatížení, vývoj jedince a jeho dopad na společnost a opačně dopad společnosti na vyvíjejícího se jedince a podobně.

Všechny modelové situace vyhodnocujeme z hlediska vzájemného porovnání za splnění kritérií daných archeologickými doklady.

5. SYNTÉZA HODNOCENÍ – jednotlivé výsledky z vyhodnocení klíčových materiálů seřazujeme podle důležitosti k sobě. Mimo ně na zvláštní místo dáváme ne zcela jednoznačně prokázané materiály. Je jasné, že ke zkreslení dochází neúplností materiálů a ztrácí se tak věrohodná životní pestrost projevů někdejších kultur i myšlení dané kultury. Proto oproti tomuto syntetickému modelu dáváme pomocný kompletní model (napodobeninu) plně rozvinuté kultury a vzájemně je porovnáváme. Posuzujeme důvody rozdílností. Nesmíme zkoumanou kulturu porovnávat v obecné, symbolické poloze, protože například výtvarné umění se zdá u současné populace velmi komplexní, ve skutečnosti je zde řada kulturních, náboženských a jiných specifických oblastí, které upřednostňují nějaký konkrétní projev a jiný opomíjejí či striktně zakazují. Někdy je tak umění taktak drženo při životě několika málo dovolenými způsoby (například jen nefigurálními motivy) a kdyby byly i ty zakázány, velmi snadno by pak v některých oblastech výtvarné umění neexistovalo. Kdybychom pak výtvarné umění spojovali s ,,lidstvím“, kultury bez výtvarného umění by pak vypadaly hrozivě rozdílně a byly by naprosto falešně zhodnoceny (do této představy nebyl zahrnut dizajn). Z racionálního ohledu je nutné, aby hodnocení korespondovalo s výsledky multivědního přístupu bez ohledu na nějaké širší teorie a představy principů, podle nichž by se měla ta či ona kultura chovat. Obráceně zde vznikají materiály pro tyto širší teorie. Syntéza probíhá za pomoci psychologického modelu někdejšího člověka, kdy limitující psychologické faktory přesněji vymezují nebo naopak otevírají určité typy chování (ty musí korespondovat s archeologickým materiálem a vysvětlovat ho či se od něj odvíjet). Podobně se musí uplatnit spojování a porovnávání jednotlivých modelů z dalších oborů (jež je výše popsáno) etologie s technologií a se strategií přežití, dále pak paleoklimatologií a paleontologií, s modelem evoluce atd. (viz etnografická analogie).

6. PRVNÍ PŘEDSTAVY A NÁČRTY – na základě daných vyhodnocení se provedou první náčrty a tyto se zpětně vyhodnocují, zda odpovídají všem výsledkům jak celkového hodnocení, tak hodnocení jednotlivých oborů. Poté se na náčrty díváme jako na experimenty, které hypoteticky ověřujeme jako modelovou situaci v zimě, horku, dešti, větru, ve dne, v noci, na cestách, při epidemii atd. Snažíme se rozčlenit náčrty na dílčí rekonstrukce, kde bude jen několik málo charakteristických faktů a na širší modely někdejší společnosti s různými typy činností a v různých situacích.

7. VSTUPNÍ REKONSTRUKCE – první opravdová barevná rekonstrukce na dané téma, obzvláště jedná-li se o rekonstrukci tabulovou, je vlastně jen dalším náčrtkem, který však má specifickou a velmi významnou úlohu v procesu rekonstrukční paleoetnologie v případě, že výtvarník je zároveň i paleoetnolog (dochází totiž k fantastickému psychologickému jevu a to k odbourání nežádoucího verbálního zastínění (viz verbální zastínění). Tak je totiž automaticky zaručeno, že při realizaci všeho, co je na obraze, stráví odborník velký časový úsek nad každou zobrazovanou věcí a to i tou zdánlivě nejzanedbatelnější. Jinak, když práci dělá jen výtvarník, musí vše posuzovat odborníci zvenčí a ti se budou přirozeně zabývat jen některými nápadnými aspekty práce. Časově pak některé oblasti jen proletí nebo některé zcela vynechají.

Je-li výtvarník zároveň paleoetnolog (což je v této fázi NUTNOST, protože jinak se nám neodfiltrují nedostatky z verbálního zpracování tématu tzv. verbální zastínění), je značně pravděpodobné, že poznámky a připomínky pořízené od něj již během jeho práce nejen posunou paleoetnologii o pěkný časový úsek dál dopředu, ale i to, že práce částečně nebo i zcela ještě během malby zcela zastará. Pak se buď upravuje nebo se nedomaluje, nechá se jako podklad pro popis práce na dané téma a maluje se s novými poznatky až další následná obrazová rekonstrukce. Proto rovnou bez vstupní (klíčové a dílčí) obrazové rekonstrukce dělat rozsáhlé tabulové obrazy, drahá dioramata či točit nákladné filmy bez patřičné přípravy je vždy jen velikým časovým a finančním plýtváním.

8. KLÍČOVÉ REKONSTRUKCE – jsou takové, které se věnují zásadním indíciím a musí předcházet ostatním rekonstrukcím kultury, která je naším předmětem zájmu. Tyto rekonstrukce nám umožňují pochopit základní vzorce chování v oblastech konstrukce, řemesla, dizajnu, mytologie a celkové či dílčí strategie života. Při multidisciplinárním přístupu má tato oblast ohromný potenciál.

9. DÍLČÍ REKONSTRUKCE – rekonstrukce se v této fázi zaměřuje na menší celky dobře podložené a zdůvodněné. Hledají se takové kompozice, které by charakterizovaly (symbolizovaly) danou kulturu.

10. TABULOVÉ REKONSTRUKCE – mají představovat syntézu dílčích rekonstrukcí za akceptování klíčových rekonstrukcí. Často syntéza velké tabulové rekonstrukce představuje jakousi plošnou formu experimentu. Proto je možné, že i zde dojde k propojení jednotlivých aspektů dávného života v řadě nových situací ohledně obecných souvislostí a vztahů. Není proto vyloučené, že i zde dojde k pozastavení práce nebo jejímu úplnému zastavení a přehodnocení všech materiálů a práce se bude opakovat tak, aby akceptovala nová zjištění (viz heslo-tabulová rekonstrukce).

11. POPIS PRÁCE – může komentovat práci od jejího vzniku a popisovat její proměny až k závěru. Stejně tak je možné popsat práci dodatečně. Zaměřujeme se na vymezení koridoru, v němž se práce bude řešit, popisujeme vstupy ostatních oborů a speciálně referujeme o opatřeních vůči předpojatosti. Dojdeme-li k závěru, že by bylo možné ještě ledacos zpřesnit nějakou metodou, revizí či experimentem, uvedeme to ve své zprávě.

12. NÁVAZNÉ NÁČRTY – stejně je možné přiložit k popisu práce náčrtky dalších možných řešení úlohy nebo takové situace, která vyplynula jako nejoptimálnější, i když je v rozporu s hlavní vytvářenou rekonstrukcí. Takový náčrt bude mít jistě důležitou cenu a je na něj nutno zvlášť upozornit a nejlépe jej nechat namalovat alespoň černobílým akvarelem či jinou rychlou tónovou technikou.

13. DALŠÍ DOPORUČENÍ POPISU PRÁCE – nikdy nemá chybět další doporučení k práci. Tam, kde se objevily nejasnosti, nebo širší koridor možností nebo se nejasně vytyčují hranice možného vše zaznamenáváme a žádáme kolegy, aby věnovali pozornost těmto věcem v archeologii, v traseologii, experimentální archeologii a dalších souvisejících vědních oborech. Můžeme navrhnout metodiku i popsat, co by eventuální možnosti zpřesnění znamenaly pro rekonstrukci.

14. PROPAGACE – součástí rekonstrukční paleoetnologie je propagace výsledků práce. A to jak písemných prací mezi odborníky tak obrazových rekonstrukcí mezi veřejností. Filozofie je jednoduchá. Smyslem práce není „naklást vejce a nechat je na pospas“, ale když už chystáme rekonstrukce pro veřejnost, tak musíme vše dovést do konce a zajistit jejich šíření ve veřejnosti. Proto musí být část práce orientována vždy tak, aby byla atraktivní pro média a vyhnout se amatérskému sáhnutí po prestižních, oficiálně a společensky výhodných výtvarnících (viz luxusní zboží). Obecně lze říci, že je nutné postupovat tak, jako kdybychom vlastnili soukromou reklamní agenturu a striktně se varujeme mechanismů oficiální, těžkopádné instituce. Znamená to, že i v oblasti propagace a organizace řízení vycházíme z psychologie organizace řízení a personální politika stojí na komunikativních pracovnících s asertivním přístupem.

Zpět na úvodní stranu ◄ Předchozí Další ►

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz