© Antropark 2006, Author and Illustrations © Libor Balák, Úvod do rekonstrukční paleoetnologie

© Update Antropark 2012, Author and Illustrations © Libor Balák, Úvod do rekonstrukční paleoetnologie

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

 

Úvod do rekonstrukční paleoetnologie a etnologie - Libor Balák

Kapitola osmá:  Nástin  úvodu  do  rekonstrukční  etnologie

 

Rozdíly mezi rek. etnologií a rek. paleoetnologií

 

V podstatě je situace velmi podobná v obou případech. Reálně je rekonstrukce holocenních kultur daleko snadnější a i samotný koridor možného je daný chováním jediného druhu Homo sapiens sapiens. V paleolitu pracujeme nejméně se třemi druhy lidí a s možnou proměnou chování v čase vlivem selekce. Období holocénu oproti tomu je velmi krátká doba s jediným lidským druhem. Ve skutečnosti je však i tady nekritický kulturní i biologický evolucionalismus velmi živý a promítá se v mnoha oblastech našeho vnímání dávných kultur. To se děje většinou, když se ocitneme mimo historický či archeologický materiál. Například i jen drobná poznámka typu, že Římané se setkali s Barbary či cizími etniky, nám okamžitě evokuje opak civilizace a tedy i opak náš. Takže zde se uplatňuje dělení na ,,my“ a ,,oni“, jak je známe ze sociobiologie. Na mysl nám přijde opak civilizovaného a už si představujeme dlouhé, rozcuchané vlasy, oděvy z kožešin, vousaté, nemyté tváře...

 

Terminologie holocenních kultur je plná takových zavádějících označení, která působí jako odrazový můstek pro nevhodné a přímo mylné asociace (dávný, pradávný, pravěk, první, starobylý, starý, stará, nejstarší, primitivní). Tyto termíny vznikají jako přirozené opaky označení - vyspělý, kulturní, civilizovaný, apod. Jedná se samozřejmě o nástřely. Vlivu nástřelu se však nikdy úplně nezbavíme a proto i zde musíme používat takové speciální pracovní postupy, které nástřely úplně a kvalifikovaně obcházejí (jednoduché rekonstrukční transformace či ilustrace jednoduchých činností, jež jsou dokladovatelné z nálezů – jako např. holení se, které vyplývá z nálezů břitev). I tak mnozí archeologové nebudou schopni skloubit obé dohromady. Představa muže z doby bronzové holícího se pomocí břitvy, kterou měl v hrobě, může být respektována na rekonstrukční metamorfóze, ale ne už v jiné souvislosti. Tady platí, že se může prosazovat oddělené vnímání téže reality při různých okolnostech. Specialitou posuzování holocenních kultur je mechanismus záhadného vzniku ,,vyspělých“ a ,,složitých“ kultur. Je dobré si všímat, jak se staví jednotliví badatelé k počátkům takových výrazných holocenních etnik či kultur. Často registrujeme velký údiv ,,Kde se vzaly tyto kultury?“

 

To proto, že tito badatelé se nemohou dobrat ničeho, co by dané kultury předcházelo. Je to především velkým dílem absolutně nedostatečná znalost paleolitických kultur a absence základních znalostí lidské psychologie. Malý zájem o paleolit pramení z velikého podceňování paleokultur. Pak se ovšem vytváří jen pole pro předsudky kolem  ,,lepších“ etnik, ty jsou zbožšťovány a mytologizovány a kolem jejich zrodu je pak už dost prostoru pro ,,velmi solidní“ víru v zásah mimozemšťanů. Víra v mimozemšťany je dnes realitou a statisticky ne nevýznamnou, proto taková zásadní neznalost předholocenního archeologického materiálu u odborníků přináší dnes značné problémy vědě obecně.

 

Rozdíly v samotné oblasti rekonstrukcí jsou tyto:

1) Téma paleolitu je spojeno s nutností znalostí evolučních mechanismů, u holocenních kultur prvoplánově nikoli. Přesto nekriticky evolucionalistický pohled na kultury bez znalosti kulturologie je ošidný. Při řešení konkrétních úkolů  někteří archeologové úspěšně obcházejí tuto oblast citem pro obecné lidské chování.

2) Koridor možného chování jednotlivců je pro paleolit jasněji definovatelný a etnika jej zdánlivě mnoho nepřekračují. U holocenních kultur se daleko více uplatňuje teorie chaosu pro složitou hierarchii společností (všichni nemohou být privilegovaní, všichni nemohou čerpat zdroje a pravděpodobně jsou sami zdrojem, který využívá někdo jiný).

3) Materiály v paleolitu jsou velmi významně redukovány vlivem času a prostředí. Naopak holocenní kultury jsou daleko lépe archeologicky dokladovatelné. Výjimečně se objevují i zakonzervované organické materiály (kůže, dřevo, kůra, traviny apod.) a to už z období první poloviny holocénu. Fenomenální je oproti paleolitu běžné používání dobře uchovatelné pálené hlíny, kdy tak máme celý nový vydatný zdroj informací o řemesle, dizajnu a výtvarném cítění. Navíc z hlíny nebyly zhotovovány jen užitkové předměty a tak máme i modely předmětů a objektů. Dále máme v pozdějších období holocenu prameny iluminační a obrazové a také písemné popisy.

 

 

Základní poznámky k některé hlavním tématům rekonstrukční etnologie

 

Klíčové nálezy, umění

Klíčové archeologické nálezy jsou ty, které nám dávají jinak těžko dostupné informace. Často spadají do oblasti umění a ideálním materiálem je keramika, která patří mezi dochovatelný materiál. Postavičky mohou mimoděk zachycovat detaily oděvu či výbavy, která se jinak nedochová. Například boty, sedla u koňů, střechu u domku a podobně. Specifickou prací je vyhledávání těchto materiálů a jejich převod do rekonstrukčních metamorfóz. Speciální kapitolou jsou výjimečně dochované archeologické materiály. Ty často vzbuzují automaticky zájem svojí nápadnou nevšedností, jen je nutné opět zajistit rekonstrukční metamorfózy. I zde je nutné postupovat logicky od snadno zvládnutelného detailu ke složitějšímu celku.

 

Selekce (klima, konkurence)

Celkový temperament etnika může být určitým způsobem velmi charakteristický. Promítají se do něj kulturní zvyklosti, způsob výchovy, ale může se jednat i o genetickou specifikaci povahy. Příkladem mohou být silné selekční tlaky, například u severských populací, kdy řemeslná, konstrukční i umělecká úroveň, ale i trpělivost, všímavost a orientační smysl je nutnou podmínkou k přežití. Selekční tlak v tak extrémních podmínkách může velmi zúžit koridor chování takového etnika. Podobně je to v aridním prostředí. Jinde, kde jsou podmínky příznivější, se může povaha určitého etnika jevit otevřenější.

Specifickou oblastí selekce jsou vnitrospolečenské poměry, kdy určitá část holocenní populace je v podstatě určitým geneticky ukončeným materiálem. Je na okraji společnosti, jen těžko může zakládat rodiny, nemůže se hmotně zajišťovat. Je to jen jakási surovinová rezerva. To se může dít napříč celou populací, jindy jen v určitých vrstvách. Někdy se tak děje v rámci mechanismu vyšinutí a vytlačeni na okraj společnosti jsou postižení nebo lidé cizího původu či jinak odlišní. Ale mohou to být i přirozeně slabí jedinci, které agresivní hierarchizovaná společnost považuje za méněcenné a shovívavost k nim považuje za projev slabosti. Paradoxně to může být u společností bez přímé sociální vazby mezi vrstvami společnosti i taková přirozená část populace jako vlastní děti, vlastní ženy, vlastní staří. Při zvyšování koncentrace lidí, při určité mytologii a příležitostech může takové jednání nabývat větších rozměrů.

 

Biologické principy obecně, evoluční mechanismy

Adaptační mechanismy, převedení genetické evoluce do memetické evoluce s jejím negativním dopadem na organismy. Chování jako adaptační mechanismus je ohromným potenciálem přežití druhu přizpůsobením. Tento mechanismus je tak jako celá evoluce slepý a při přechodu na chování s memetickým principem naučeného - převzatého chování se individualita ztrácí a mem se chová podobně jako bakteriální nákaza: Memy mohou být totiž nejen pozitivní, ale i negativní a navíc jejich význam se může ve změněném prostředí měnit. Proto považovat memy za dokonalou formu evolučního mechanismu by bylo nemoudré, ba memy mohou kultury činit skutečně těžkopádnými. Pro tuto oblast je nesmírně důležité nastudovat si základní materiály o chování a memech z Evoluční biologie (např. Evoluční biologie od Jaroslava Flégra). Stejně tak je vhodné nastudovat biologické potřeby a možnosti organismu člověka.

 

Psychologie

Pro chování jedince je vhodná individuální psychologie jedince a pro chápání proměny psychiky jedince ve společnosti a psychiky lidí ve společnosti je dobré dostudovávat materiály sociální psychologie. Tento dvojaký přístup vychází z faktu, že se jedinec chová střídavě podle různých modelů chování, podle okolností. Přičemž chování jedince ve skupině je velmi překvapivě negativní, protože se aktivuje celá řada specifických mechanismů. Pro laika je to jak šokující, tak i velmi atraktivní oblast, protože se dozví, že lidé jako skupina se velmi často chovají předem předvídatelným způsobem, jako by měli v sobě neměnný program. A to je dnes v době počítačů velmi blízké a dobře uchopitelné téma.

 

Kulturní principy, princip stability - princip změny

Princip stability určité kultury jako samostatného, individuálního celku pluralitně vřaditelného mezi ostatní kultury je zároveň podnětem a příčinou jeho nestability a změny. Jakmile se nějaká kultura stabilizuje, je v ten okamžik plně závislá na opakovatelně stejném využití zdrojů. Zdroje surovin jsou však přístupné různou měrou, která může být proměnlivá a to kvůli geologické situaci, klimatickým změnám nebo kvůli specifické ekologické situaci. Například malé zemědělské osady vypadají desetiletí velmi stabilně a vše působí dojmem, že změnit život uvnitř by mohla jen nějaká invaze zvenčí. Ve skutečnosti se vyčerpávaly zdroje kolem osad a od určité chvíle například jen samotná doprava dřeva na otop a jako stavebního materiálu začne být problematická. Musí se postavit a provozovat cesty, musí se udělat základny pro práci v odlehlejších oblastech, ty se musí zásobovat, někteří lidé se už nebudou každý den vracet domů. Les se stejně nebude kácet plošně, ale podél míst, kde je terén vhodný pro odvoz dřeva a tak mohou vznikat dlouhé koridory, na jejichž konci budou už velmi vzdálené základny a doprava a cestování se stane výrazným prvkem života určité skupiny daného společenství. Aby tedy mohla daná společnost žít stále stejně a využívat stále určitý materiál, jehož výskyt se mění těžbou lokality, musí se měnit struktura osídlení a zvyklosti dané komunity. Je však také možné, že brzo dojde na spory o suroviny s jinými komunitami. V podstatě mluvíme o změně, která vychází ze snahy nic nezměnit. Existují i radikálnější změny, kdy se mění úplně materiály, technologické postupy, mytologie a podobně. To však bývá prosazováno většinou až tehdy, když se zdroje úplně vyčerpají nebo se stanou z nějakých důvodů nedostupné. Je možné, že poté budou některé nové technologie i ,,vyspělejší“ a konstrukčně dokonalejší.

Vyčerpávání zdrojů se děje u všech holocenních lidnatějších kultur, proto mohou budit dojem celkového technického a technologického pokroku po časové ose. Tento proces však může být a v mnoha případech zřejmě je spíše nikoli věcí prosazování pokroku, ale nutnou reakcí na nový stav kolem surovinové základny. Pohled na technologické změny z tohoto úhlu nám pomůže oprostit se od příliš zúženého evolucionalistického pohledu na proměny společností. Nakonec budeme pracovat i s kulturami, které úplně zmizely, s lokalitami, které se vylidnily a s místy, která zůstala opuštěna. To proto, že surovinové krize nešlo v daných podmínkách nijak řešit (např. město Ankor).

 

Experimenty, funkční modely

Jsou pro holocenní kultury specifické v tom, že řada činností se dá ještě najít u jiné kultury nebo byla donedávna součástí jiné kultury. Na rozdíl od experimentu, který může být prováděn experimentátorem zcela neznalým daného řemesla a dopouštějícím se řady základních hrubých chyb, je fungující řemeslná produkce v jiné kultuře zaběhaná, práce je prováděna z ideálních surovin sbíraných ideálním způsobem ve správném období a suroviny jsou následně odborně ošetřeny. Samotné zpracování surovin se zase provádí nejen správně, ale často také neobyčejně zručně (fortelně). U větší skupiny lidí spíš najdeme jedince, kteří mají pro danou činnost nadání i zručnost než v malé, umělé skupině, kde naopak zruční jedinci mohli být odselektováni. Proto výsledky experimentátorů mohou být zcela zavádějící, především počáteční experimenty nám předvádějí velmi chabé výsledky. Pěkným příkladem jsou ukázky mořeplavby na rákosových člunech Thora Heyerdala. Ačkoli rákos sám plave a v prostém, heuristickém duchu by neměl být žádný problém s takovým plavidlem, už sklizeň rákosu v nevhodnou dobu zapříčinila sáknutí stébel a tím i krach tohoto náročného námořního dobrodružství. Každá činnost je řetězem mnoha prací, které musí být prováděny kvalitně a v logických návaznostech. Jediné porušení článku pak může vést k omylu, že nějaká výroba nebyla realizovatelná. Naše výsledky nesmíme proto přeceňovat. Experimenty jsou nutnou a přirozenou součástí vědy. Není to žádná nadstavba ani kuriozita.

 

Zpět na úvodní stranu                                                                                                         Předchozí          Další

 

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

© Antropark 2006, Author and Illustrations © Libor Balák, Úvod do rekonstrukční paleoetnologie

© Update Antropark 2012, Author and Illustrations © Libor Balák, Úvod do rekonstrukční paleoetnologie